Občas přijedu z práce a jsem plný zážitků, který hned musím klukům na bytě vykládat. Často tomu ani sám nevěřím, že se to stalo a mám pocit, že si to snad musím vymýšlet (což je dost zvláštní pocit, jen co je pravda). A občas to musím někam napsat, protože... posuďte sami.
Jelikož to bude takový spíš temnější zážitek, začnu zvesela. Na bazén mi chodí kupa perfektních lidí. Nejradší mám jednu skupinu dětí, kteří mi (světe div se) zpříjemňují den svými vtípky, hláškami a podobně. Naposledy mě doslova rozsekalo, když sarkastickým tónem začala 10tiletá holčina vysvětlovat ostatním, jak vystoupit z auta a co to vůbec znamená a kdy se to dá využít. Lelanie (tzv. Lálá), McKeila (podobnost s McBurgerem čistě náhodná) a rapper Brandon (který má v sobě krev indiána, Ira a Američana a ještě někoho - otázku, jak k tomu došlo jsem si schoval na jindy) už tedy znám jménem, dostal jsem od nich zmrzlinu a zítra mi prý donesou pár cárů pizzy. Dále se vyžíváme v používání tzv. "catch frazes". Nejradši mám "No shit, Sherlock!". Dále mi na bazén chodí pestrý mix různých lidí, se kterými v dobrém vycházím, dobře se s nimi povídá, dávají doporučení na výlety, nabízí se na výlety, odvozy atd. Zkrátka jsem krásně zapadl (a co mohu soudit od povídání ostatních kluků, mají to všude stejné).
V sobotu ke konci směny dorazila postarší paní. Už když řekla první slovo vycítil jsem problém. Respektive alkohol. Ale jinak proběhlo setkání vcelku přijemně, popovídali jsme si, dokonce jsme se i zasmáli. Pak se ale obořila na Lelanie, že má nevkusné plavky, tak už jsem směřoval bazén k uzavření. Takže po deseti minutách bylo vypakováno.
Neděle už byla výživnější, když opět ke konci směny přiběhla, tak se mě ptala (velmi hlasitým a důrazným tónem), co tu dělám. Nechtěla zkousnout, že by někdo dobrovolně jel na prázdniny do Lexington Parku (což je tedy názor, který slýcháme od všech lidí, se kterými se dáme do řeči). A vypadlo z ní, že jsem určitě špion z Ukrajiny a mám donášet informace z nedaleké vojenské základny. Připadalo mi to jako celkem dobrý vtip, ale rychle mi došlo, že to myslí vážně, když začala sprostě nadávat a křičte. Když se otáčeli i lidi z bazénu, tak jsem zase začal zavírat a pomalu paní přesvědčoval, že skutečně nejsem špión. Nakonec jsme debatu uklidnili a začala mi vykládat, že ji nevzali k armádě, ale je zatraceně dobrá s nožem. Přibližně v těch momentech už jsem začínal cítit trochu nepříjemné šimraní v podbřišku. Ne, nebyla to vytekájící moč ani zapíchnutý nůž, ale začal jsem být trochu nervózní. Pak ale přišel nějaký známý oné paní a odvedl jí domů. No, říkal jsem si, že má paní dobrou představivost, když se napije, a příště už ji nebudu pouštět do areálu, pokud bude opilá. Nedělal jsem si z toho nijak těžkou hlavu. V pondělí je bazén zavřený a v úterý měl na mém bazénu službu Honza, tak jsem ho na ní upozornil, ať je v jejím případě opatrnější, kdyby se objevila. Hned jak dojede ze směny domů, tak se ptám, jestli se ukázala. Ne. Opět mi to klidu nepřidalo. Přirovnal bych to k černé vdově, kterou má ve skladu na bazénu Tomáš. Když vejde dovnitř a vdova je na svém místě, je v klidu. Ale když tam není, tak je čas na obavy.
Dnes jsem tedy dorazil do práce a první přichází můj kamarád Richard (Je mu asi 60, pracoval v muzeu a zoo a vždycky tak na hodinku mě zabaví svým povídání a je to neskutečně fajn. A je mi ještě sympatičtější protože říká, že Amerika je kraj založený na největší krádeži v dějinách. Mohl by dělat scénaristu South Parku.) Říká, že je rád, že jsem zpátky. Překvapeně odpovídám, že jsem měl jenom klasický den volna a že tu budu celé léto. Pak mi začne vysvětlovat, že si myslel, že jsem dal výpověď kvůli oné paní, která se ukázala býti jeho sousedkou, se kterou nemá nejlepší zkušenosti (od těch dob, co mu říkala, jak by mu rozbila hlavu o zeď) a mnoho dalších se kvůli ní už dávno odstěhovalo. V nějakém mezidobí na ní totiž náhodou narazil a dozvěděl se od ní, co všechno na bazénu během víkendu prováděla a když mu řekla, že "konfrontovala" i mě, tak se zděsil a myslel si, že už mě tu nikdy neuvidí. Po chvíli se dozvídám, proč se během Honzovy směny ona paní neukázala. V pondělí ráno ji zatkla policie. Řekl mi, ať rozhodně zajdu na informace a řeknu jim o víkendu, protože vyhrožování se v Americe nedělá. Zrovna jsem tam stejně něco potřeboval, tak tam zajdu a svěřím se, že nechci dělat problém, ale měli jsme o víkendu incident. A tak to vypadá, že paní nejenom, že je zatčená, ale bude brzo vystěhovaná a můj zaměstnavatel bude sepisovat moji oficiální výpověď. Takovou kocovinu by nechtěl zažít asi nikdo.
A poučení na závěr? Nezahrávejte si se špióny z Ukrajiny. No shit, Sherlock!
Žádné komentáře:
Okomentovat