Odpusťte mi ten nevhodný název článku normálně se hrubým a sprostým výrazům vyhýbám. Jako každý druhý samozřejmě. Muhehe.
Včera jsme tu měli tornádo. A bylo z toho celkem všeobecné pozdvižení (nejen mezi lidmi ale obecně všechno to pozdvihlo). Měl jsme zrovna den off a ostatní kluci pracovali na bazénech kousek od našeho bytu. Lenošení mě toho dne přemohlo a od sledování filmu mě vytrhl sirénovitý zvuk. Rozpátral jsem se po jeho zdroji. Nejdřív jsem měl dojem, že se někomu vybil notebook, protože jsem přepojil prodlužku jinam. Muhehe. Ale zdrojem byl náš americký mobil. A byla tam emergency message, abychom si okamžitě našli úkryt. Jelikož jsme za poslední týden dostali asi tři takové smsky,tak jsem byl jako "kamóóón". Při pohledu z naší verandy to vůbec nevypadalo a nebezpečí bylo vyhlášeno jen na dvacet minut. Zase planý poplach říkám si a pokračuji v relaxaci. Další vyrušení mi přivodilo krátké zhasnutí žárovky v kuchyni. Kontroluji tedy internet a zprávy o tornádu v Lexington Parku. "How likely: Observed. How soon: Immediately. How severe: Extreme." Pokud existuje nějaká americká verze "slov před smrtí" myslím, že tohle se tam řadí. První co mě napadlo bylo vyběhnout ven a dát vědět klukům, protože přeci jenom máme jenom jeden mobil. Venku jsem zjistil, že část oblohy, která z naší verandy není vidět skutečně nevypadá vůbec dobře. Pokud byl někdo někdy v Mordoru, tak ví o čem mluvím. V době kdy přibíhám k Martinovi už vylézá paní z officu a říká nám o tornádu a ať zalezeme dovnitř za nima. Martin ještě musí odmítnou jednu paní, která se se svým dítětem vydala navzdory obloze a větru, do bazénu. Když jí řekl, že bude tornádo s překvapený "ok" se otočila a klidně se vydala na opačnou stranu. Ale nechtěl jsem svoji alert misi vzdát tak rychle a ptám se paní z office, jestli ještě stihnu zaběhnout k ostatním naším přátelům, aby o tom věděli. "You better hurry" zní jí z úst a nechává mi odemčené zadní dveře. Běžím tedy naproti bouři a necítím se u toho zrovna dobře. Vítr už začíná být docela silný a já jsem zrovna v tom místě, kdy už nemá cenu pokračovat ani se vrátit. Zrychlím a vidím, že Honzu už taky někdo varuje. Je jasné, že k Tomášovu bazénu už to nestihnu. Ten člověk, který varuje Honzu je náš zaměstnavatel Bruce! Ten člověk se tu objeví, zrovna když by ho nikdo nečekal (naopak když ho čekáme, tak se neobjeví ještě třeba 3-4 dny). Zahnal Honzu schovat se u svého bazénu a bere mě do auta, že pojedeme na hlavní bazén k Martinovi, protože tam chce něco opravit. Ok, nasedám a uvědomuju si, že nemám telefón. Domlouváme se, že si pro něj skočím na apartmán a pak spolu půjdeme zadními odemčenými dveřmi do officu. Když se ale vracím s mobilem udeřila mě děsivá skutečnost (pořád lepší než to, že Bruce udeřil nějaký kus krytu ze střechy), já nemám kartu, abychom se dostali přes mříž k oněm odemčeným dveřím. A taky mi došlo, že mám pořád tepláky a už jsem mokrý na kost. Tak běžíme k předním dveřím officu a ty jsou zamčené. Buším na dveře a Bruce mezitím odemyká auto, že se schováme tam. Když nastupuju, slyším, jak za námi praskají stromy. A tak jsem strávil svoje první tornádo vyklepaný v autě. Když se do auta opřel vítr a i Bruce byl jako "Wooho", tak já byl jako "Oh my f*ing holy s*it!".
A když to zesláblo vykoukl ze dveří Martin, tak jsme se šli schovat dovnitř do officu. A abyste si nemysleli, že jsme si neužili žádnou srandu, tak tady jedna hláška za všechny:
- "Cože? Že už je tam hezky??!?"
- "Ne, říkám, že to urvalo kus střechy."
Tornádo tu prý mají jednou za 5-6 let, takže máme docela štěstí, že jsme ho chytli. A jako třešnička na dortu. Dnes jsem celou směnu přemýšlel, jak si jí na konci co nejlépe natáhnout, protože se mi dnes hodilo nějakých pár minut navíc. A ejhle, ucpanej
hajzl a vytopená celá místnost. Zdá se, že osud mě má nějakým zvráceným způsobem rád. A už aspoň víte, proč onen název tohoto příspěvku.PS: Ticho před tornádem je větší ticho než ticho před bouří.
Žádné komentáře:
Okomentovat