Je půl jedenácté večer. Asi před půl hodinou jsme se s klukama rozhodli, že už na sebe budeme mluvit jenom anglicky. Takže Futurama už se tu rozléhá pouze v originále, já si zkouším nové nadávky a "kleju jako sklepení" a dokonce jsme i zlikvidovali v celém bytě všechny nápisy v češtině. Nebyla to tak těžká práce, jak to zní. Já usedám k připsání tohoto příspěvku, který má název zajímavější než obsah. Ale jelikož jsem si dal v posilovně před pár hodinama silné americké kafe, jehož chuť tu přebíjíme silným americkým cukrem, tak jsem na správné vlně. Polohuji se tedy k jídelnímu stolu se svou porcí špaget s masovými kuličkami a zeleninou ve formě okurky. Musím přiznat, že několikeré opakování vaření stejného jídla mi prospívá. Konečně (napotřetí) mají ty koule šťávu. A chuť. Doslova do třetice všeho dobrého, jak se říkává. A zároveň dostávám pocit, že není lepšího prostředí pro tvorbu příspěvku.
Dnes jsem pracoval na bazéně, který máme asi 40 vteřin od bytu. Ale je největší, takže nejvíce "busy" jak tady v naší plavčické hantýrce mezi sebou občas laškovně říkáme. Tedy pokud je hezké počasí, což se dnes vydařilo, takže jsem pln očekávání poklidil bazén a vyhříval se na slunci, čekajíc na první zákazníky. Ti se samozřejmě po nějakých dvou hodinách objevili. Už chytám trochu amerického ducha (už mám přeci i americký účet, dawg) a zdravím všechny srdečně a jsem připraven s každým prohodit víc než jenom zdvořilostní fráze. Všechny jsem tedy náležitě pohostil a naložil jim pořádnou dávku chlóru, protože zrovna jak na potvoru na tomto bazénu je poslední dva /tři dny problém udržet správné hodnoty, respektive je to nemožné, takže nám chybí (pool operátorské kecy, bla bla, chemické vzorce, bla bla, latinské názvy, bla bla, stejně by vás to nezajímalo bla bla). Při pochůzce kolem plotu jsem spatřil pána na procházce a hned jsem na něj zamával a pozdravil a probrali jsme, jak se máme, protože tak se to tu dělá. Navíc to byl na pohled sympatický kouzelný dědoušek a tajně jsem si zadoufal, že si přijde povídat i ke mně za plot. I co se nestalo. Sleduji koupače a z tupé zakoukanosti mě vytrhne prohlášení onoho pána, který skutečně přišel, že "voda vypadá krásně krystalově". Hned jsem poznal, že pán je znalec a byl jsem připraven probrat veškeré detaily o tom, v čem se skrývá tajemství našeho úspěchu. Ovšem, když se můj pohled obrátil, trochu mě zarazila visačka na pánově krku. Došlo mi, že to bude asi mnohem větší znalec, než bych potřeboval. A že si skutečně budeme povídat o kvalitě vody. Moje výchozí postavení nebylo zrovna dobré, vzhledem k nedostatečným hodnotám chlóru, i tak jsem ale zavrhl útěk s brekem a hrdě jsem otestoval vodu. Chlór měl být aspoň na 1,5 a byl na 1. Ale jelikož jsem v sobě už tohoto dne probudil amerického ducha vychválil jsem naopak pH tohoto bazénu, jak je neuvěřitelně stabilní a že je to úžasné, že s tím nejsou starosti a jak od rána do večera mám z toho pH jenom radost. Rovněž jsem mu sdělil, že s tím chlórem skutečně dřeme a děláme všechno v našich silách, ale bohužel je teď proti nám počasí (deště, bouře, hurikány) a chybějící chemikálie už je na cestě. A jelikož to byl rozumný a příjemný pán, tak se rozhodl, že mi to tam nezavře, jak by správně měl, když mu slíbím, že ten chlór do dvou dní vyhodíme nahoru. A co čert nechtěl, nakonec padly i správně americké "good joby". No ten americký duch má zkrátka něco do sebe... 
Ale dnešní příspěvek píšu kvůli poučení na závěr. Ten pán mi jenom potvrzuje, že pravidlo se musí spojit s rozumem, aby mělo smyslu a sloužilo pro "spravedlivé" dobro všem. A lidí, kteří to umí, těch si vážím za všech okolností. Ale skutečně nejhlavnější důvod, proč to píšu, je ten, že jsem si díky tomu vzpomněl na jednu naši knihovnice ve škole. I když jste úplně poslední člověk v celé studovně a jsou 2 minuty do zavíračky a zvednete telefonát, tak přiběhne a afektovaným šepotem začne vykřikovat, že tady musí být ticho. Té už ani americký duch nepomůže. Zkrátka mám dojem, že pravidla tu nejsou od toho, aby lidi přestali myslet. S tím na mysli musím tento příspěvek ukončit, jelikož moje klávesnice už nedokáže pojmout více kečupu. Naštěstí bylo vše řečeno. Dobrou noc, moji drazí a ostatní.
PS: Nejsem už bohužel takový literát, abych poznal fejeton. Ale až se o tomto příspěvku budete ve škole jednou učit, tak si nenechte nic namluvit a vězte, že autor to tak myslel.
PPS: Co se stalo s freevideem? 3:)
Žádné komentáře:
Okomentovat